Florence and the Machine - Ceremonials

Dlouho očekávané album této slibné umělkyně vyjde již za pár dní oficiální cestou. Svým debutem zazářila a pop dostala úplně do jiných dimenzí, čímž si nalákala k sobě i nepopové posluchače. Hned úvodní písní  Only If For a Night jemně přidaným beatem vtahuje do alba (jsem neuvěřitelně potěšena a jsem zvědavá, co přijde dál) a zároveň slyšíme, že ani v druhém albu neupustila od svých typický hymnických zvuků. Dokonce zde se mi zdají snad více silnější a noblesnější a to nejen v následujících dvou písních Shake It Out a hitovce What the Water Gave Me, ale především v posledních třech písních. Musím však přiznat, že právě ty poslední tři mi právě díky tomu splývaly trochu dohromady a to i po několikátém poslechu. Když se vrátím na začátek, čtvrtá skladba Never Let Me Go rychlé tempo příjemně uklidňuje a další dvě jsou klasickou ukázkou skvěle znějícího popu (Breaking Down a klavírní Lover to Lover) - doporučuji. Tu dobře známou Florence s jejím širokým barevným rozsahem slyšíme v písni Heartlines a hned poté dle mého názoru spolu s úvodní je nejpovedenější skladba Spectrum, která tak hezky graduje, pak se zase zklidní a my si užíváme všechnu tu s instrumenty, díky kterým nepřestává být naší oblíbenkyní. Což taktéž potvrzuje třeba i No Light, No Light. Bonusové druhé cd obsahuje další dvě nové písně, demo verzi What the Water Gave Me a třeba akustickou Shake It Out. Potěší zvláště ty, kterým nestačí 15 dlouhých písniček. Název desky je trefný, neboť na mě obřadně působí.

Star Slinger, Elizabeth Fraser a další

Star Slinger neboli Darren Williams je britský producent, který jako jeden z mála tvoří remixy znějící lépe než originál či svou novou hudbu. Vy, jež považujete remixy za něco umělého a přehnaně elektronického, jak jste si mohli v průběhu let poslouchání hudby zobecnit, se nenechte odradit, protože v těhle remixech je něco inovatorského, pokrokového v dnešních neomezených hranicích hudby. A i takovým věcem se dá snadno přijít na chuť a to platí i pro ty, co dávají přednost kytarovým baladám.

Byla to velká náhoda, když jsem na něj poprvé narazila a to konkrétně přes Elizabeth Fraser, skotskou dream-popovou zpěvačku (působící také v kapele Cocteau Twins), která svůj hlas propůjčila např. Massive Attack v Silent Spring nebo Yann Tiersen. Spojením Elizabeth a Star Slinger vznikl právě tento track, kde její hlas asi nepoznáte, ale to nic nemění na tom, že tato melodie zasahuje dál než do sfér downtempa a chillwave, protože má své zárodky v hip-hopu, se kterým Darren často "pracuje". Zároveň to má do klasického hip-hopu hodně daleko (naštěstí), jen výsledek hezky osvěží.

Plno přepracovaných skladeb souhrně můžeme najít na album Untitled z roku 2010, kde si pohrál s hudbou mých oblíbených  Small Black, Deerhunter či How to Dress Well.

Docela novou zremixovanou záležitostí je tohle citlivé zpracování Body Language - You Can, která jen potvrzuje, jak kvalitní a poutavě jeho tvorba může znít.

Pokud jste přece jen nedali remixům zelenou, můžu vás pak jen nalákat na jeho neremixované, nepředělávkové funkově laděné album Volume 1 a hned úvodní Mornin.

Apparat - The Devil´s Walk

Puštěné rádio při jízdě aute po slovenských silnicích přineslo své plody. Místní Radio FM vysílalo zrovna pořad o nových netradičních počinech a já posléze doma po dlouhém pátrání našla to, co při jízdě zalichotilo mým uším. Našla jsem stránky rádia a znovu si ten pořad pustila, nastražila uši a odposlouchávala. A našla německého umělce Sashy Ringa z Berlína známého pod pseudonymem Apparat, který začínal u techna, ale pak naštěstí začal tvořit ve stylu ambient, žánrem atmosférickým a nevtíravým, kde se klade důraz nejen na elektronické nástroje, ale často i akustické. Album Devil´s Walk, jež vyšlo 27.9. (podle balady Percy Bysshe Shellyho) se svou melodramatičností hodí právě do časného podzimu. Někomu se nemusí příliš pozdávat sesbírané kousky od dubstepu, trip-hopu, či zasněného popu á la Sigur Rós, neboť to může považovat za ničení těchto žánrů, ale já bych to považovala za jakési melancholické ohlédnutí, vlivy z naposlouchané hudby a chuť k tvoření. Zmíněné Sigur Rós nepřesléchnete v The Soft Voices Died a Black Water, dubstepový rytmus v Candil de la Calle, triphopové duo Thelma & Clyde v Goodbye (ve skutečnosti se však jedná o rakušanku Anja Plaschg neboli Soap&Skin) a klasickou akustickou baladu v Your House Is My World. Jsem ráda, že díky malé náhodě se mi tento muzikant dostal do mého podvědomí, vlastně i dál. Stala jsem se bedlivou pozorovatelkou jeho tvorby. Možná se jedná o jeho průlomové album (zcela se zde odlišil od svých tanečních prvotin, kterými se proslavil), na druhou stranu o zas tak revolučním albu mluvit nemůžeme, protože vlastně mísí styly v podobě hlavně z 90. let, jen si s nimi lehce hraje a upravuje je, ty však utváří do komorního celku, dle mého názoru chytrého a povedeného.