pátek 13. dubna 2012

Václav - OST

"No vidíš, tak začni kytkou! Na ženskou zkrátka zlehounka, citlivě, jemně, abys ji nevyplašil."

Jsou filmy, které člověk nemusí sledovat a ví, že jsou krásné. Stačí se zaposlouchat. Jakou hudbu byste stvořili k příběhu čtyřicátníka s chováním dvanáctiletého dítěte? Jan P. Muchow to věděl. Rodák z Německa, člen klubové kapely Ecstasy of Saint Theresa a v poslední době především skladatel a producent k filmové a divadelní hudbě. Vylepšil tak již řadu českých filmů. Z nejznámějších můžu jmenovat Samotáře, Pusinky, Šeptej, letos nový film Ve stínu a tenhle několik let starší kousek Václav. 
Nebyla jsem schopna zjistit více informací o takové tvorbě, snad jen, že se nahrává s orchestrem pouze den, protože stojí dost peněz. Příprava to musí být precizní, "drobné" nedostatky se pak, jak víme, upravují ve studiu.  Autorsky se také podílel na skladbě Půlnoční spolu s Dušanem Neuwerthem a Jaromírem Švejdíkem, jejichž jména si spojujeme se zmíněnou Ecstasy of Saint Theresa, Priessnitz a Tatabojs, neboli vrcholy české hudební scény.
Ale zpátky k Václavovi. Hudba je přímým obrazem toho, co se děje v samotném filmu. Radost, smutek, jemný humor, zlost, skryté drama a pomalu linoucí se celý příběh. Je v tom vše. Já sama má nejradši ty, které tvoří pozadí Václavovým vesnickým anabázím (Oprava baráku, Jízda na motorce), ale samozřejmě nejlépe zní celý soundtrack jako celek.

čtvrtek 5. dubna 2012

The Shins - Port of Morrow


"Into this strange elastic world..."
"Some other curious form of life..."

Někdy na podzim jsem se na hudebních serverech dočetla, že v březnu mají vydat The Shins po pěti letech své čtvrté album. Přesně v tu chvíli se mi vybavil ten moment, když jsem před několika lety objevila jejich třetí album a byla tak trochu nadšená, jak krásně dokáží zachytit moment, pomíjivou chvíli (hlavně u písně Australia). Ale pak se v mé hlavě po nich jako by slehla zem a přišli mi na mysl právě až teď. Začala jsem se těšit.
Brouzdat tím množstvím indie kapel mi často lezlo na nervy, ale nemohla jsem se tomu bránit, protože nález nějakého zajímavého kousku mě nutil hledat dál. A takoví jsou přesně The Shins. Je jasné, že za těch pět let každá kapela projde nějakou proměnou, ale The Shins to vzali poněkud radikálně. James Mercer vyhodil zbytek kapely, spustil svůj další projekt Broken Bells (The High Road) a začalo se tak trochu nanovo. Nádechy lo-fi zvuku jsou ta tam, a místo nich je slyšíme řadu čistých písniček. Zní to dobře, ale jsou skladby, které můžou lehce nudit. Naopak se všude dočtete, že po textové stránce jsou dál a tím se od řady indie popových seskupení liší. Mě osobně tohle čtvrté album ale baví. Je hravé, ale v mnoha skladbách narazíte i na kapku toho moudra, a nezní to vůbec pateticky, jak se může zdát. Některé jsou takové svižnější (Simple Song), u některých se čas zastavil, přitom neusnete (September), jiné se lehce dotknou folku (40 Mark Strasse) a celé se to hezky zakončí Port of Morrow.
Možná je pro někoho překvapení, že právě tahle kapela je v hudebním světě opravdovým pojmem, ale je to tak, velká část kritiků práci Jamese Mercera ocení skrze pochvalné recenze. Já si je zas tak často nepouštím, ale ráda si v určitých intervalech připomenu, že jejich poslech je vlastně moc fajn.

(Tak trochu pro posluchače Modest Mouse)