neděle 9. září 2012

Floex - Zorya

Tomáš Dvořák alias Floex je další z toho českého minima, která potěší spíše sofistikovanější posluchače, na druhou stranu i ty, jež propadnout něčemu až na druhý či třeba třetí poslech. Paradoxně za hranicemi ho znají díky jeho jménu nikoli díky pseudonymu, neboť tam ho proslavil soundtrack k hrám Samorost a především k Machinariu. Z úspěchu vyplynuly mezinárodní konexe, které pomahly utvářet jeho druhé album Zorya do takovéto podoby. A jaké tedy album je?
Asi nikoho nepotěším, když řeknu, že je těžko uchopitelné. Ale ono se těžko popisují vlny downtempa, které se snaží autor nějak ozvláštnit. Kombinace elektronických hraček s akustickými nástroji vytváří na albu krásné minimalistické stopy. Klarinet, saxofon a smyčce jsou v písních bohatě zastoupeny - nabažit se jich můžeme v Mecholup a Casanova, zato piano zastupuje skladba Veronika´s Dream. Desce určitě prospěla přítomnost zahraničních hostů - vokálistů a to italská dvojka Musetta v Nel Blu a James Rone v Precious Creature. Pro ještě více náročnější posluchače je to skladba Petr Parléř, to je teprv zběsilá elektronická lahůdka.
Je to samozřejmě klišé, když řeknu, že každá skladba se melodií, atmosférou a celkovým laděním od sebe liší a přesto zní album tolik celistvě. Nikdy jsem neměla větší problém napsat několik řádků o nějaké desce, ale strašně jsem chtěla o ní svému malému vesmíru říct. Proto radši doporučuji dát Zoryi a obecně Floexovi tolik šancí, kolik bude třeba k pochopení a zalíbení jeho hudby.

Žádné komentáře:

Okomentovat