sobota 22. června 2013

Sigur Rós - Kveikur

Po minulém šestém studiovém album Valtari jsem pocítila menší zklamání a jakýsi náznak
stagnace ze strany islandských Sigur Rós. Uvíznout na mrtvém bodě je lidské, naštěstí se z toho brzy dostali a už po roce přichází se sedmým studiovým albem Kveikur a v redukovaném složení, bez klávesisty, který se rozhodl kapelu opustit. Řeči o úplném rozpadu kapely byly však zahnány a chlapci nabrali překvapivý směr. Z euforických a malebných krás, které vyjadřovali skrz post-rock a často i ambientní hudbu se transformovali na něco temnějšího, hlučného a až rockového. Chtělo to změnu a po poslechu pilotního singlu Kveikur mi bylo jasné, že ta změna je výrazně ku prospěchu, a že sedmé album nemusí nést žádné příznaky vyčerpání.
Již úvodní skladba Brenninsteinn je velkým překvapením. Téměř osm minut naprostého hluku, šumu a dekadentní roztříštěnosti přejde v rytmické bubnování v kontrastu s Jónsiho jemnými vokály. Holt doba je pro některé temná a tohle může být ten správný odraz. Nutno přiznat, že to zní skvěle a nebojím se, co přijde dál. Naopak jsem ještě víc zvědavá. Temné a zvučné chvilky pokračují i v Hrafntinna. Skladby jsou lehce agresivní a krom teda úvodní disharmické nabízejí skrytou melodičnost a netají se svou velkolepostí jako třeba Isjaki nebo Bláprádur. Trochu klidu přináší snad jen poslední Var.
Je to tak trochu jiný Island, říkám si při poslechu Kveikur, ale líbí se mi. Album neznačí úpadek kapely, ale pouze novou etapu, v tom je cítit ta melancholie. Daří se jim to, deska je totiž perfektní a už teď je jasné, že se bude na konci roku objevovat mezi těmi "top" zcela oprávněně.

Žádné komentáře:

Okomentovat